Od mládí žil v odříkání a v touze po rozjímání v samotě. Jako kněz se stal zakladatelem družiny poustevníků. R. 1294 byl zvolen papežem, volbu odmítal, ale nakonec se podrobil. Pro jeho prostotu a dětinskou nevinnost jím jedni pohrdali a druzí jej podváděli. Po 4 měsících se zřekl papežského úřadu, pokorně odložil odznaky důstojnosti a vrátil se do samoty. Jeho nástupce jej uvěznil na hradě, kde mu zřídil prostor po vzoru jeho jeskyně, z obav, aby protivníci nezpůsobili v církvi rozkol.
Prostý, pokorný poustevník zazářil na obloze církve a papežství, aby upozornil na potřebu pokory a kajícnosti v době rozmařilosti a přepychu.