Za cíl cyklopouti telčských farníků bylo letos zvoleno slovenské mariánské poutní místo Turzovka.
Pouť se uskutečnila ve dnech od soboty 6. června do středy 10. června 2015.
A jak taková akce probíhala Vám chceme alespoň trochu přiblížit.
Před začátkem samotné pouti se konaly dvě setkání poutníků, aby byli všichni nebo alespoň většina z nich seznámena s celkovým programem a potřebnými informacemi. Ale organizace a plánování celé akce zabralo hlavním pořadatelům samozřejmě daleko více času. Za což jim patří velký dík.
V sobotu ráno jsme se všichni sjeli na náměstí před farou, kde nám pan děkan udělil požehnání na cestu. Naložili jsme zavazadla do doprovodného vozidla s karavanem, rozloučili se s našimi blízkými, kteří nás přišli doprovodit, a vyrazili jsme vstříc novým dobrodružstvím.
Sobotní etapa měla za svůj cíl s noclehem obec Telnici, přesněji jejich místní velice pěknou a moderní Orlovnu. Počasí nám přálo, a proto první kilometry hezky přibývaly. První den jsme na tachometru četli 116.5 km.
Dalším cílem byla Bystřice pod Hostýnem, nocleh nám zajišťoval Dan Janků bylo nám tam moc fajn. Cesta byla pohodová a sluníčko nám opět přálo. Putovali jsme přes Kroměříž s obědovou přestávkou u příbuzných Pavla Komína a Jiřího Uchytila, kde jsme si hezky odpočinuli a mohli tak dotočit dalších 116,5 km.
I když další den nás čekalo probuzení se zamračenou oblohou a docela i větrem a ne vždy v zádech, rozjeli jsme se přes Valašské Meziříčí a Rožnov na hraniční přechod Bílá. Z Rožnova si to mraky rozmyslely, takže opět příjemné teplo. Nezastírám, že za poledne jsme se nepřehřívali, ale rozhodně lepší než déšť. V Beskydech to vypadalo, že bouřce neunikneme, ale opak byl skutečností, a tak hezky suší, ale z táhlých kopců i dost vyčerpaní jsme byli rádi, když jsme dorazili do cíle dalšího dne – Korňa - a v ní velmi milé přijetí s prima večeří Pavla Komína příbuzných. Na tachometru se tentokrát objevilo jen 90,8 km.
Po ránu se mraky dost rychle rozptýlily a my opět vyrážíme se sluníčkem. 
Od Turzovky nás dělilo jen několik málo kilometrů. Kolem půl desáté dosahujeme cíle celého putování. Mše svatá začínala v 11 h, a tak jsme měli dostatek času na načerpání léčivé vody a posilnění se po náročném výšlapu. Ač neradi, nemohli jsme se tam moc dlouho zdržovat, protože další nocleh byl ještě dost daleko na to, že už bylo poledne a my jsme toho ještě moc neujeli. Kilometrů jsme sice ujeli ještě hodně, než jsme se mohli ukládat ke spánku, ale klesali jsme kolem řek Kysuce a pak Váhu, takže cesta byla příjemná, obzvlášť když jsme měli nejen slunce ale i vítr v zádech. Nocovali jsme za Trenčínem, kam jsme dorazili se tmou a s neuvěřitelnými 174,4 km.
Opět jsme se budili do slunného dne a zahájili tak poslední etapu /pro většinu/ naší cyklopoutě s cílem Radějov u Strážnice, kde nocleh nám zajistil Jan Herálecký přes své příbuzné ve velmi pěkných chatkách. Cesta přes Karpaty byla dost vyčerpávající, a tak osvěžení se v nádrži Lučina kousek od cíle naší cesty bylo víc než příjemné. Večeře, ubytování se a ukončení akce ve vinném sklepě v Petrově s výkladem a ochutnávkou vín byla zasloužená odměna a všichni jí rádi přivítali. Tachometr nám naměřil 93.3 km.
Odtud většina další den pokračovala domů s koly na autě. Pouze náš poutník Pepa servisující kola - se rozhodl dokončit pouť start cíl a ujel závěrečný den ještě dalších 203,6 km. Spolu s ním si tyto kilometry najel ještě jeden cyklista z Telče, který se za námi dopravil s Honzou Heráleckým.
Zážitků bylo spoustu a myslím, že mluvím za všechny, když budu tvrdit „bylo to fajn!“ A neváhala bych vyrazit znovu a ještě jednou všem moc děkuji za to, že jsme se mohli zúčastnit. Hlavně chci podpořit další poutníky a hlavně poutnice, aby příště neváhali a vyrazili spolu s námi.
HV