JAK JSME PUTOVALI DO MARIAZELL

Ve dnech 21. až 23. června 2019 se čtyři telčští farníci zúčastnili pěší pouti do Mariazell. Přijali pozvání přátel z třebíčské farnosti Jejkov, kteří se pravidelně - letos již 30. rokem -  této pěší pouti účastní, a to společně s farníky z rakouského Paudorfu. Pouť probíhá v duchu zásad, které stanovil již v roce 1786 císař Josef II; začíná vždy v pátek po svátku Těla a krve Páně (Boží Tělo).

Třebíčské a paudorfské farníky pojí dlouholeté přátelství a zejména paudorfský farář P. Udo Fischer je velkým příznivcem

(Pro shlédnutí všech fotek kliknout zde)

vzájemného sdílení českých a rakouských poutníků. Bezprostředně po sametové revoluci osobně pozval třebíčské farníky, aby se připojili k pěšímu putování k Matce Boží Mariazellské. Ruku v ruce s tímto pozváním šla ze strany paudorfské farnosti i „péče o třebíčské poutníky“ – zajištění ubytování a stravy po celou dobu putování.

A jak vlastní pouť probíhala?  Vycházeli jsme v pátek v časných ranních hodinách z Paudorfu, přesněji po přivítání všech poutníků v místním kostele sv. Altmanna a posíleni požehnáním na cestu. Procesí k Matce Boží Mariazellské tvořila asi stovka poutníků, z toho z třebíčské a telčské farnosti nás bylo 28 (nejmladšímu bylo 10 let). První den jsme putovali přes Geresdorf (zde nás čekal výborný oběd) do Rabensteinu, kde jsme vpodvečer první poutní den zakončili v místním kostele mší svatou a společnou večeří na faře. Těm, kteří by po sluncem a potem prosyceném dni potřebovali ošetření, pomáhali u kostela již čekající zdravotníci. Putováním utrmácená těla jsme složili v místní tělocvičně, která byla vybavená lépe, než mnohé turistické ubytovny u nás. Spánek přišel rychle, v nohách jsme měli 43 km. Noc však byla velmi krátká, neboť již v 5:30 na nás čekala snídaně a po ní druhý poutní den. Po požehnání na cestu jsme se vydali nádhernou krajinou proti toku řeky Pielach. Zatímco první den putování byl terén až stereotypně rovinatý, druhý den jsme si na „alpské kopečky“ nemohli stěžovat. Bylo jich požehnaně. Za obcí Schwarzenbach, kde jsme poobědvali, začalo jít skutečně „do tuhého.“ Během odpoledne jsme vystoupali z nadmořské výšky cca 700 m do 1100 m nad mořem. Druhý poutní den končil vysoko v horách, v horské vesničce Annaberg. Poděkovali jsme za něj při mši svaté v kostele sv. Anny. Večeři i nocleh jsme měli zajištěny v mládežnické ubytovně (takový malý hotel). Nohy nás nebolely, přestože jsme ten den ušli v horském terénu celkem 33 km. Třetí, poslední den našeho putování začínal - jak jinak, než - v časných ranních hodinách požehnáním na cestu. A zatímco předchozí dva dny nás provázelo nejprve horké slunečné počasí, vystřídané v horách příjemným ochlazením, byla pro nás na třetí den připravena varianta počasí číslo tři – mrholení a déšť. Naštěstí už terén nebyl tak náročný a cíl naší pouti byl vzdálený pouhých 23 kilometrů. Během tří dnů se počet poutníků zvyšoval, neboť cestou se přidávali další a další, a tak se naše procesí rozrostlo až na téměř dvě stě poutníků. Do Mariazell jsme vcházeli v neděli před polednem, za zvuku chrámových zvonů, zpěvu mariánských písní, přivítáni místními farníky. Po několika chodovém obědě v restauraci a krátkém odpočinku jsme se přesunuli do baziliky, kde jsme u Milostného oltáře slavili společně děkovnou mši svatou. Odpoledne nás speciální autobus převezl zpět do Paudorfu, kde pro nás připravili místní farníci bohaté občerstvení. Z paudorfské fary jsme do svých domovů odjížděli ve večerních hodinách.   

Ohlédneme-li se za naším téměř 100 km putováním, jsme rádi, že jsme pozvání třebíčských poutníků přijali – pouť nám byla posilou a radostí. Neprožili jsme pouhé společné překonání potřebné vzdálenosti, ale společenství poutníků - v každodenní modlitbě růžencových tajemství (vždy každý 2. a 4. desátek jsme se modlili v češtině, poutníci nesli aparaturu pro ozvučení), společně slavených mší svatých (čtení, evangelia a přímluvy byly v německém i českém jazyce) a společném zpěvu (měly jsme k dispozici i rakouské zpěvníky). Atmosféra pouti byla nezapomenutelná – setkali jsme se se srdečnými a přátelskými lidmi, nikdo z českých poutníků netrpěl žádnou jazykovou bariérou, všude nás přijali velmi vstřícně a pohostinně. Čeští poutníci, kteří putovali již poněkolikáté, měli mezi farníky z Paudorfu řadu známých a přátel.

 „Třešničkou na dortu,“ ale velmi důležitou, byla úžasná organizace pouti ze strany paudorfské farnosti – měli jsme zajištěno celodenní stravování (snídaně, obědy, večeře), noclehy i dopravu zpět do Paudorfu. Po celou dobu putování nás doprovázela tři vozidla, která vezla naše zavazadla a velmi rádi jsme viděli u cesty stát další vozidlo, které nás provázelo, a to s občerstvením (v nabídce byla voda, víno, sirup, případně čaj, ale i drobné pochutiny).

Prostě, bylo to nezapomenutelné putování a dá-li Pán, přidáme se k paudorfskému procesí znovu. A jestli je vám líto, že jste na takové pouti nikdy nebyli, nezoufejte a putujte k Matce Boží Mariazellské příští rok s námi, rozšíříme řady českých poutníků – víkend po slavnosti Těla a krve Páně.

BoTr